BAAC konference 2008 Tartu

Rada Baltských audiovizuálních archivů uspořádala svou každoroční konferenci zvanou též "Riga seminar" už popáté, tentokrát v Estonském městě jménem Tartu. Tartu je univerzitní městečko s mnoha kulturními institucemi a jednou z nejstarších univerzit v Evropě. To je vidět i v ulicích a barech plných studentů a studentek. První večer sem koukal jaká je převaha dívek ve vydesignovaných podnicích a jak jejich partičky srkají jeden barevný longdrink za druhým a pak zaplatí kartou.

Téma konference je velice zajímavé - audiovizuální archivy v éře nových médií a jejich evoluce. "This year the conference takes a look at the rapidly developing media and the changes it has brought to the audiovisual archives. The new media has turned our world from textual to audiovisual one. In order to ensure their continuous existence audiovisual archives have to change, accept new roles and acquire new skills. Changes have affected the social values, but have they also changed the value systems in the archives?"

Jednotlivé příspěvky jsou uvedené na webu BAAC, kde za nějaký čas budou i v plné textové podobě. Přednášející vesměs z pobaltských zemí - Estonska, Lotyšska, Litvy, Finska, Norska a vyjímka snad Kanada. Zajímavá byla i přítomnost velvyslanců na začátku, protože ambasády konferenci spolufinancovaly. Ačkoli sem jako čech působil trochu exoticky, zapadl sem mezi lidi a do nejrůznějších hovorů hned, protoze to celé působilo jaksi otevřeně, nikdo si na nic nehrál, nesnažil se ze sebe dělat někoho důležitého a nedostupného, příjemná atmosféra. I prezident BAAC byl mladík vizáže studenta, poněkud zváštní že mezi distinguovanými členy s bílým vousem zastával tuto roli on. Je na fotce vlevo v hovoru s panem černým a panem bílým.

Pojďme na exkurzi po Estonském literárním muzeu, kde se konference odehrávala. Toto muzeum má depozitáře s audio a video nahrávkami, sbírky fotografické a ovšemže fondy knih, časopisů a novin.

Muzeum sídlí v historické budově nebo spíš komplexu později různě při a pře-stavovaném, ale původní prostory jsou velmi nádherné, s kachlovými kamny a výzdobou stěn a stropů. Výše je místnost s katalogem, před kterým figuruje slečna z Estonského historického muzea. O budově se vypráví, že dcera dřívějšího majitele se zamilovala do chlapce a tatínek atd. atd. a chlapec musel do války a už se nevrátil a dívka se pak v tom domě oběsila. Některým badatelům v archivech se pak prý v chodbách zjevuje jako přízrak.

Jako konference zaměřená vyloženě na archivy to bylo inspirativní prostředí, z kterého mám plno zajímavých myšlenek, budu muset už napsat nějaký text o těch on-line digitalizovaných a otevřených "Living archives".

A za rok ve Vilniusu.