Sémantické sítě a budoucnost audiovizuálních archivů

Sémantické sítě (součást výzkumu v rámci institutu Ludwig Boltzmann), audiovizuální archivy v éře Web 2.0 a uživatelsky generovaného obsahu a budoucnost AV archivů.


Sémantické sítě

Mohli byste popsat archivní sekci v rámci institutu Ludwig Boltzmann?
GB: Vyvíjíme novou technickou infrastrukturu pro archiv spolu s dokumentačním centrem Basis Wien a Salzburg New Media Lab. Reorganizujeme obsah archivu, přidáváme metadata a definujeme vzájemné vztahy a převádíme data do nové struktury, umožňující lepší přístup. Kromě toho se take věnujeme otázkám jak přenést institucionální strukturu do vědeckého archivu, který umožňuje různé perspektivy, ale zároveň zachovává institucionální stanovisko. V dalším výzkumním projektu, netpioneers.at, se věnujeme konzervaci, kontextualizaci, opětovné publikaci a prezentaci ranných uměleckých platform na internetu.
Je váš výzkum realizován na konkrétním archivu?
KK: Tyto projekty jsou případové studie, ale řekla bych, že se dají aplikovat i na jiné archivy. Samozřejmě, několik aspektů je specifických pro archiv Ars Electronica, jako například soutěžné kategorie. Poznatky o tom, jak popsat díla a vytvářet datové modely v kontextu media artu můžou být ale také využité i ostatními archivy.
Vypracovali jste model, který by mohl být využitý i ostatními archivy?
GB: Samozřejmě, analyzujeme také jiné archivy zaměřující se na media art, jako např. archiv V2 nebo archiv nadace Daniela Langloise. V rámci projektu GAMA spolupracujeme s jinými archivy jako např. Montevideo na vypracování společné platformy archivů zaměřujících se na media art. V roce 2007 jsme organizovali workshop “Online Archives of Media Art. Contextualisation, Metadata, Translation” v rámci konference MediaArtHistories “re:place”, která se konala v Berlíně. Cílem workshopu bylo probrat příklady vztahů mezi obsahem a kontextem v rámci online archivů, jak integrovat uživately vytvořený obsah a problémy související s procesualitou . Dokumentace workshopu je take k dispozici na naších webových stránkách.

Mezi archivy existuje vzájemná spolupráce, ale neexistuje jeden všeobecně platný model. Snažíme se vyvinout flexibilní technickou infrastrukturu, která může být přizpůsobena potřebám jednotlivců nebo institucí. Tento proces stale probíhá.

Je to typ “otevřeného archivu”?
GB: Samozřejmě bereme v potaz iniciativu Open Archive Initative. Interoperatibilita je pro nás důležitá.

Jak se to může lišit od jiných audiovizuálních archivů?
GB: Archiv Ars Electronica nedisponuje uměleckými tituly ve fyzické formě, ale archivuje jejich dokumentaci. Proto je důležité propojit různé položky, které reprezentují různé aspekty díla.
Když chcete popsat interaktivní instalaci, musíte použít úplně jiné kategorie než když popisujete video. Archivní infrastruktura musí reprezentovat díla, které se neustále mění. Je to také součást projektu.
Jak vytváříte metadata pro archiv Ars Electronica?
KK: Část metadat jsme již získali z příhlášek v prúběhu příhlašovacího procesu (Prix Ars Electronica). Dělala jsem výzkum o interaktivním umění. Podívali jsme se na všechny práce a vyvinuli taxonomii pro kategorizaci jednotlivých titulů. Také do budoucnosti plánujeme pracovat s možnostmi social taggingu (folksonomie), což by umožňovalo umělcům přidávat kličová slova k jejich vlastním dílům.
GB: Jiný přístup je implementovat proces automatického extrahování informací pro indexování obsahu.
Jak byste tohle aplikovala na video?
GB: Co se týče videa, můžete použít nástroje, které převedou mluvenou řeč na text, i když úroveň této možnosti ještě stále není dostačující. Můžete hledat vizuální motivy, ale ve video artu je složité identifikovat tyto motivy. Tyto nástroje byly vyvinuty pro komeřní účely a proto se musí zvážit jak to aplikovat ve video artu.
Mohli byste něco říct o sémantických sítích?
GB: Sémantické technologie jsou těžištěm systému, který vývíjíme. Pracujeme s technologií RDF a systémem Asset Management System. Technologie RDF umožňuje nejen propojit jednu věc s druhou, ale také definovat vztah samotný. Je to mnohem víc flexibilní než tradiční databázové systemy s tabulkami, které musíte navzájem propojit, ale nemůžete propojit určitou položku v archivu k jiné položce a defnovat druh tohoto vztahu. Pro tento systém je potřebné vytvorit ontologii, která by reprezentovala datový model, který vyvíjíme. Ontologie jsou základem sémantických webových technologií.
A jaké jsou výsledky vašeho výzkumu?
GB: Kromě datových modelů a technických konceptů, o kterých jsem před chvíli mluvila, také pracujeme na případových studiích. Výzkumný report o taxonomickém projektu je již uveřejněn na naších webových stránkách.
Jak se tohle může změnit integrováním uživatelsky vytvářeného obsahu (user-generated content) a Webu 2.0?
KK: Uživatelsky vytvářený obsah můžete integrovat také do databáze, která není založená na technologii RDF nebo ontologii, ale je to jednodušší s technologií RDF.
GB: Web 2.0 se primárně odehrává na úrovni front-end, a neovlivňuje strukturu samotné databáze. Důležité pro nás je, co je užitečné pro archiv a co od něj očekávají lidé. Proto v prúběhu festivalu Ars Electronica realizujeme návštěvnický průzkum.
Jak se bude muset změnit interface aby vyhovoval požadavkám Webu 2.0?
GB: Ještě není jisté, které nástroje budou poskytnuty, ale je důležité umožnit uživatelům zasahovat do archivu a vytvářet nové perspektivy.
Jakými kolaborativními a vzdělávacími nástroji disponují archivy media artu?
GB: Možnost sdílet poznatky, diskutovat o obsahu je důležitá pro opětovné vytvoření nových kontextů a jiné perspektivy na archivy. Kromě nástrojů, které umožňují tyto procesy je také podle mého názoru důležitá vizualizace vědění v kontextu digitálních archivů.
Mohli byste uvést příklady AV archivů, které již integrovali nástroje jakými je například social tagging (folksonomie)?
GB: Existují platformy jako například runme.org nebo Rhizome Art Base, které umožňují tagging. Tokijská organizace ICC experimentuje s modely, které by umožňovali sdílení obsahu archivů. V rámci projektu HIVE poskytují náhrávky přednášek a jiných akcí k opětovnému použití, např. pro vzdělávací účely.

Jaká bude role AV archivů v budoucnosti?

GB: Archivy reflektují témata a záměry institucí, které je zastřešují, a je rozdíl, jestli se jedná o organizátora festivalu, distributora video artu nebo výzkumnou instituci. Cíle instituce a relevance její archivu v kontextu instituce jsou klíčové pro strukturu archivu a přístup. Jsem toho názoru, že sdělení obsahu – mediace – bude čím dál tím víc důležité zejména když bude archiv k dispozici na internetu. Tradiční archivy většinou navštěvují vyzkumní pracovníci. Jejich práce je založena na archivech, ale take jsou důležití pro archivy samotné, protože vytvářejí kontext a smysl materiálu v archivech. Vytvořením online prezentace se archiv stane přístupný širšímu okruhu veřejnosti s různými požadavky. Mediace obsahu archivu a přístup mimo institucionální struktury a také záměr archivu budou vice relevantní. Mediace může být realizována např. výběrem a kontextualizací speciálních objektů, nebo poskytnutím nástrojů pro uživatele, kteří si následně můžou vytvořit své vlastní kontexty.

Překlad a autor rozhovoru: Lucia Udvardyová

Rozhovor vznikl v rámci projektu podpořeného MŠMT v NPVII-E (lidské
zdroje) "Metodika výuky a formy vědecké spolupráce s použitím
audiovizuálních archívů v mezioborovém prostředí".

Rozhovor proveden v průběhu festivalu Ars Electronica 2008 v Linzi, Rakousko.

 
Powered by eZ Publish™ CMS Open Source Web Content Management. Copyright © 1999-2010 eZ Systems AS (except where otherwise noted). All rights reserved.