Nezávislé video skupiny, vznikající od konce 60. let a využívající první přenosné videokamery, takzvané Portapaky, se pokoušely nabídnout alternativu jednoproudému televiznímu vysílání experimentováním s alternativnímími způsoby distribuce audiovizuální informace. Skupina „The Videofreex“ (založená roku 1969), sídlící na farmě Maple Tree ve státě New York, vytvořila poštovní distribuční síť vzájemné výměny videopásek. Provozovala pirátskou televizní stanici,
pokoušející se o „interaktivní informační smyčku“ například tím, že diváci mohli v průběhu vysílání volat a vysílání komentovat. Další z video skupin, „Raindance“, vydávala časopis Radical Software, klíčový informační nástroj video komunity, kde bylo možné získat kontakty, seznamy videopásek na výměnu či nabízet ke sdílení technické vybavení. Vasulkovi zdůrazňují šíři sdílení a komunikace mezi ranými videopionýry a zmiňují „kosmické posly“, cosmic messengers, jak nazývali umělce putující s kazetami a informacemi „z Tokia či Paříže do Chicaga či San Francisca.“ Tyto nové komunity, spojované touhou po sdílení a kooperaci, svou mezinárodní povahou a vzájemnou propojeností předcházejí dnešní decentralizované komunity na síti, soustředěné kolem diskusních fór, mailinglistů, internetových rádií či televizí anebo audiovizuálních online archívů. Zdá se, že dnešní možnosti spolupráce nad audiovizuálním materiálem naplňují sny raných videokolektivů o svobodném decentralizovaném přístupu k informaci, o čemž svědčí enormní rozvoj kolektivní encyklopedie Wikipedia, video blogů, online distribuce videa či vznik internetových televizních kanálů, využívajících příspěvků dobrovolníků. Nejúspěšnější online prostředí umožňují publikování informace na různých úrovních a uživatel se stává součástí komunity, jako je tomu na společenských portálech jako jsou Flickr, You Tube, Facebook či MySpace. Tyto sociální stránky („social network sites“ čili SNSs) mají divadelní charakter. Jedním z jejich klíčových rysů je možnost vytvoření vlastní prezentace v podobě profilu, který účastník sdílí s dalšími účastníky - „přáteli“, potažmo s přáteli svých přátel. Možnosti provázání s dalšími „přáteli“ jsou rafinované - například na Facebooku jim lze poslat „dárek“, virtuální květinu, dobrou karmu, „šťouchnutí“, psát na jejich „zeď“, samozřejmostí jsou fotografické kolekce a možnost uploadovat video -, stejně jako způsoby šíření: agresivnější SNSs vám při neopatrné manipulaci rozešlou pozvánky na veškeré emailové adresy z vaší stránky. Je však přirozené, že online prostředí se velice rychle přizpůsobují vztahům offline světa, vložený materiál je často zneužíván pro komerční účely a je překvapující, že většina tvůrců svá díla poskytuje výměnou za zajištění infrastruktury a technologie tak lehkomyslně. Otevřený přístup již přestal být do jisté míry tématem, současní aktivisté jsou však nuceni k řešení nových otázek, vymezování se vůči komercializaci online prostředí a hledání možností, jakým mohou „otevřená média“ ovlivnit společenské dění.
Nástroje využívané komunitními portály se dají využít k vytváření komunit na základě sdílených zájmů, skutečných „otevřených archívů“, což předpokládá jejich nezávislost, využití FLOSS nástrojů a otevřený přístup uživatelů, kteří mají možnost jejich podobu sami utvářet. V oblasti mediálního umění a digitání kultury je jedním z takových pokusů netzspannung.org, „informační bazén“ obsahující archív přednášek, multimediální prezentace děl a objektů, různé způsoby vyhledávání včetně sémantické mapy, možnost vytvoření profilu a následný přístup k „Ariadnině niti“, umožňující navigaci již navštívenými stránkami a k pracovnímu prostoru s možností vytváření vlastních prezentací. Online audiovizuální prostředí umožňuje, aby propojení mezi jednotlivými formáty bylo mnohostranné a otevřené. Možnosti síťových archívů, propojených pomocí asociativního, interaktivního a programovatelného propojovacího procesu, nastínil již Vanevar Bush v textu „As We May Think“ z roku 1945. Jeho „Memex“ měl být nástrojem pro individuální ukládání informací, záznamů a zpráv, jakýmsi rozšířeným doplňkem paměti jednotlivce, mechanizovaným soukromým archívem či knihovnou, poskytujícím okamžitý přístup k ohromnému, roztříděnému skladišti znalostí. Navrhoval, aby bylo zde možné vlastní nástroje dále rozvíjet, jednotlivé informace propojovat a sdílet s ostatními.

http://www.fondation-langlois.org

http://www.indymedia.org/en/index.shtml

http://www.freespeech.org