Otázka druhá

Moje původní otázka se vlastně týkala archívů, jaký by byl Tvůj ideál archívu...

Je to určitá povinnost, má matka vlastně sepsala historii klanu, rodin, chodila do archívů a do vesnic a kostelů, a já jsem pochopil, že jsem to zdědil. Nejsem si ale tak jistý, jestli také ona získala nějakou inspiraci v mém díle, protože já jsem se jí o něm zmínil. Ale samozřejmě, že jsem trochu pyšný na to, že jsem ji informoval o literatuře a poezii, protože ona byla tím, co by se dalo nazvat prostou vesnickou dívkou, která vyšla do světa se základním vzděláním, a to v ní pak dále narůstalo. Hodně to souviselo s událostí znovu-narození, kterou zažila, protože ona ji rozvinula do celého vyprávění, prostřednictvím malování a psaní. A psala z toho stejného pocitu povinnosti. A já nevím, odkud se tento pocit povinnosti bere, má sestra to nedělala, nedělala nic takového. Takže to musí být buď nějaká zastřená oblast, protože já a moje matka jsme měli velice speciální vztah od mého dětství, náš hodnotový systém byl zcela identický. Včetně altruistické práce pro veřejnost, jako když sázela květiny vedle dálnice a vyprávěla o řidičích kamionů, kteří projíždějí okolo z Turecka a odevšad do Prahy, že by měli
vidět na své dlouhé cestě nějaké květiny vedle dálnice, když už napůl spí. A lidé k ní přicházeli a říkali, 'paní, proč to děláte, vždyť to nikdo nevidí tady'. Ale ona tu svou sociální službu neopustila. Takže je na tom něco zvláštního, to musím přiznat.
Tak nějak mě baví plýtvat svůj život na určitý objevování obecného smyslu života. A velice rád jsem podporován, nechci vydělávat peníze, to považuji za zcela nepatřičné, žít nějakou prací.
Myslím, že žijete tím, že jste ornament na těle společnosti. A když vás jednou rozpoznají jako ornament, pomáhají vám žít. A to by měl být dobrý recept na umělcův život. Jenže to je už jiný svět.