Mezioborová metodika a její specifika.

Kera Denisa
03. leden 2007

Mezioborová výuka i výzkum v ČR nejsou dostatečně rozvinuté. Jedním z důvodů je chybějící metodologie, jak podobný výzkum a výuku provádět. Potřeba po mezioborovém přístupu přitom stálé sílí, protože problémy současné společnosti (ekologické, ekonomické atd.) nelze zredukovat jenom na otázky exaktní nebo sociální vědy, ale týkají se řady disciplín. Tradiční způsoby přenášení a výměny znalostí nejsou příliš účinné pro podobně heterogenní prostředí. Lidé z různých disciplín nemají příležitost se v běžném akademickém provozu sejít ani jinak sdílet svoje znalosti. Právě technologická řešení mohou nastartovat chybějící mezioborový dialog a otevřít prostor pro nové otázky a také lepší řešení společných problémů. Věříme, že digitální technologie mohou podobný výzkum a výuku značně podpořit, navíc důraz na mezioborový kontext otevírá velký prostor pro inovativní využití těchto technologií.

Komplexní podoba mezioborové výuky a výzkumu totiž není pouze o přenášení hotových znalostí, ale o schopnostech jejich sdílení, které umožní dialog a překlad mezi různými specializacemi a povede k novému vědění a také účinnějším řešením problémů. Cílem je proto najít takovou kombinaci technologií a takovou metodologii práce, které by umožnily na jednu stranu jednotlivci rozvíjet svoje jedinečné vlohy a zájmy, čili individualismus a specializaci, na druhou stranu stejně intenzivně posilovaly smysl pro spolupráci a dialog v různorodém kolektivu. Toho lze docílit vhodnou kombinací nástrojů, které posilují zmíněné složky: formování individuálního prostoru každého účastníka pro uchováván znalostí a jejich zpracování (prezentaci a distribuci multimediálních dokumentů), a na druhou stranu vytvoření virtuální komunity, v jejímž rámci jsou nové znalosti aktivně konstruovány a vytvářeny při interakci. Na tomto portálu nabízíme modelové ukázky podobné výuky a mezioborové spolupráce spojené s dalšími doporučeními.

Fáze mezioborového výzkumu

Podle jedné z prvních příruček pro transdisciplinární výzkum organizace Evalunet (Evaluation Network for Transdisciplinary Research) pod názvem "Kvalitativní kritéria transdisciplinárního výzkumu" z roku 2005 je pro mezioborový výzkum charakteristická dynamika třech procesů, které popisují interakci a postupné propojování disciplín: integrace, diferenciace a intervence.

Integrace umožňuje stanovení společných otázek a cílů, diferenciace umožňuje rozvinutí a použití individuální specializace, další členění a řešení společného problému z pohledu jednotlivých disciplín. Intervence je vlastně společným výsledkem celého úsilí, které má v ideálním případě buď podobu nového vědění nebo kombinace stávajícího vědění různých disciplín.

Právě tyto tři procesy hrají zásadní roli při definování fází mezioborového výzkumu a dialogu, který v paradigmatické podobě lze popsat následovně:

1) Fáze vytvoření týmu (team - formation) a stanovení základních cílů a otázek. Definování disciplín relevantních k řešení daného problému nebo otázky.

2) Společná formulace problému a otázek, které jednotlivé disciplíny a členové týmu řeší z vlastní perspektivy, ale zároveň také z hlediska společného problému. Rozdělení společného problému na menší části a určení jejich důležitosti pro řešení společného problému, postupné formování interdisciplinárního dialogu.

3) Fáze transdisciplinární integrace, při které se buď vytváří nové vědění nebo se kombinují a integrují poznatky stávajících disciplín. Tyto výsledky meziborového výzkumu mohou mít podobu inovací nebo nové praxe.