Digital Sparks, budoucnost portáluDruhá část rozhovoru - spolupráce se studenty, budoucnost portálu |
2. částJak se bude Netzspannung v budoucnu rozvíjet a jak plánujete zapojit veřejnost? WS: Pokud jde o další vývoj archivu, jsou tady dvě oblasti: jednou je obsah, do nějž je potřeba zapojit komunitu. Je důležité zajistit, aby obsah, který bude komunita vytvářet, splňoval určité požadavky. Tohle je spíše záležitost komunikace. Po technické stránce ještě zbývá hodně práce. Například propojení archivů, různé jazykové verze a podobně. V budoucnu bychom chtěli zajistit financování z evropských grantů, aby naše platforma získala více mezinárodní charakter. Momentálně je většina obsahu v němčině a něco v angličtině. Druhou otázkou je, jak zapojit veřejnost? Právě proto organizujeme výstavy, které se zabývají problémem vystavování archivu v muzeu nebo galerii. Nestačí totiž vystavit malou obrazovku a říct: „Pojďte se podívat na archiv“. MF: Nestačí mít archiv jenom online. I když je hodně známý a má třeba sto padesát tisíc návštěvníků měsíčně. A tihle návštěvníci se nejenom dívají – oni tam také pracují, stahují si materiál, příspěvky z konferencí, videa. Je vidět, že s tím materiálem pracují dál, učí nebo dělají výzkum. Je to velice zajímavé sledovat. Chtěli by jsme to udělat ještě více mezinárodní, aby více lidí přicházelo se svými projekty. Proto je důležité umístit archiv také ve veřejném prostoru. Teď právě probíhá v ZKM v Karlsruhe výstava, kterou pořádá Peter Weibel, a která se jmenuje YOU_ser. Tam máme tři velké instalace/projekce různých rozhraní pro vstup do archivu – Sémantickou mapu, Media Flow a soutěž Digital Sparks. Máme na to opravdu dobré odezvy. Když to lidé vidí jako velikou projekci, objeví tam i věci, kterých si předtím na stránce nevšimli. Proto je pro nás důležité mít i jiné místo prezentace, než jen internet. Náš výzkumný ústav je na poměrně izolovaném místě, v zámečku v parku, kdežto ZKM je významné místo pro prezentaci mediálního umění. Díky instalacím mohou návštěvníci jakoby vejít do archivu, zkoušet různé dveře k různému obsahu. Viděla jsem záznam z konference Open Archive, kterou jste organizovali, a tam jste rozvíjelimyšlenku archivu jako domu, nebo místa. Myslím, že pro tenhle druh archivu je prostorovámetafora velice důležitá.
WS: Když to porovnáte s jinými médii, s nimiž je veřejnost dobře obeznámena, jako například film nebo dokumentární film, lidé vědí, co to je. Dokonce i videoart je teď poměrně hodně uznáván. Mediální umění tak úplně ne. Lidé si myslí, že je to příliš komplikované. Několikrát jsme se obrátili na televizní pracovníky, kteří dělají programy o kultuře, aby vytvořili sérii pořadů o mediálním umění, jenomže neprojevili zájem. Myslí si, že lidi by to nezajímalo, že je to příliš složité. Když jsme však vytvořili tato velká rozhraní v muzeu, zjistili jsme, že to není pravda. Lidé chtějí vidět díla, která pracují s médii, která oni denně používají, a zároveň je jistým způsobem reflektují, ať již hravě nebo důmyslně. Takže otázkou je spíš způsob, jak lidem zpřístupnit mediální umění. Dále bychom se chtěli ubírat směrem vytváření automatických mechanizmů, nazýváme je automatické kanály novinek – již máme za sebou první demoverze, takže víme, že podobné věci jsou možné. Podobný inteligentní mechanizmus by byl schopen využívat archivy, jež jsou z principu pasivní, jako zdroj informací, tahat z nich data na základě klíčových slov a vytvářet z nich příběhy, které by později mohly třeba i do televize. Takto vytvořené příběhy by měly určitou naraci a obsahovaly by klíčová slova z oblasti mediálního umění. Byl by to takový příběh na principu montáže. Tímhle způsobem by se statický archiv stal vlastně neviditelným, i když už teď je, jelikož se nachází na harddiscích, k nímž lidé nemají přístup. Narativní forma podobná filmu by vnesla do archivu aspekt média založeného na plynutí času. Když si prohlížíte archiv přes webstránku, proklikáváte z jedné stránky na druhou a neustále ztrácíte kontext, protože je nevidíte pohromadě, ale každou samostatně. Otázkou je, jak je uvést do kontextu. Jednou z možností je například sémantická mapa, která vytváří krajinu dat, přes kterou můžete navigovat - to je prostorová metafora. My pracujeme na časové metafoře, abychom tak dostali obsah ven z archivu. Sbírání a hromažďování materiálu, které bylo před deseti lety nejdůležitější, už není tak náročné. Na vaši stránce mají lidé možnost vytvořit si profil a pracovní plochu. Myslíte, že lidé, kteřítuhle možnost využívají, jsou často kontaktováni pro spolupráci jinými lidmi? Máte nějaké ohlasy, jak se jim tam pracuje a jestli to považují za užitečné? MF: Ano. Když jsme začínali před deseti lety, ještě nebyly rozšířené blogy. Dnes mají lidé blogy atam si také dělají své profily. Pro nás to není tak podstatné, náš systém je pro tohle dost obtížný a komplikovaný. Když jsme s Netzspannung začínali, spousta lidí, kteří dělali malé festivaly, interaktivní média nebo tanec, u nás chtělo mít svou stránku a svůj profil. Bylo to možné, ale taky poměrně složité a brzy se objevily technologie, které to dělaly mnohem jednodušeji a laciněji, takže si lidé dělali svoje profily a stránky jinde. Myslím, že idea profilu najde dobré uplatnění třeba v archivech dokumentárních filmů, protože jich je hodně a je zajímavé být v určitém kontextu. Kontext je velice důležitý. V oblasti mediálního umění tolik důležitý není. Vskutku záleží, čeho je to archiv. V tyhle oblasti si lidé dělají své vlastní stránky, vlastní profily. Například interaktivní designéři chtějí, aby je našly firmy, umělci chtějí, aby je našly galerie a muzea. Mělo být tam proto být určité specializované zaměření. Netzspannung je nyní již sedm let online, od roku 2001. Plus roky přípravy a začínání. Teď je z našich záznamů přednášek vidět, co se za tu dobu událo. Máme množství zajímavých přednášek, jsou zajímavé dnes a v budoucnu budou možná ještě víc. Nejedná se o nejvýznamnější jména, jde o cestu, kterou mediální umění za tu dobu prošlo. Nyní chceme archiv zmrazit, takříkajíc archivovat archiv, vystavit ho například v ZKM, kde jej lidé budou moct používat a jít dál s mnohem jednoduší technologií. Protože samotná platforma je hodně speciální a velice dobrá. Všichni výpočetní technici nám záviděli, protože oni neměli tak skvělý nástroj. Je ovšem hodně komplikovaný. Obsah je také dost speciální, protože má široký záběr. Byl to též výzkum uživatelského rozhraní a mnohých inovací pro interaktivní média. Proto bychom jej chtěli zmrazit jako umělecké dílo samo o sobě. A pak se pohnout dál. WS: Vývoj média je také možné vidět směrem ke specializaci a zaměření na jednu konkrétní službu. Netzspannung toho nabízel hodně a mnohdy to bylo pro lidi příliš nepřehledné.
MF: Ano, redukce nebo zúžení zaměření je vždy důležité. Je potřeba přemýšlet, jestli je tohle náš hlavní zájem nebo se tomu už někdo věnuje, třeba lépe. A pak se zaměřit na propojování své
WS: Myslím, že dnes opravdu chybí kvalitní editování. Protože materiál je velice kvalitní, ale jsou to určité výseky, které potřebují upravit a dát do souvislostí. Mladí lidé dnes nemají problém najít
MF: Jak jsem říkala, když jsme začínali, z těch asi 35 lidí se jich 15 zabývalo přímo editováním a organizováním konferencí nebo přednášek a tudíž také přísunem nového materiálu do archivu. V
Rozhovor vznikl v rámci projektu podpořeného MŠMT v NPVII-E (lidské zdroje);Metodika výuky a formy vědecké spolupráce s použitím audiovizuálních archívů v mezioborovém prostředí. |
|