> My name is Mariko and I work at Artsy.net [1]. While doing some> research I saw that you mentioned Olafur Eliasson in a past post.>
> I'm obviously biased because I worked on it, but I'd suggest adding a> link to Artsy's Olafur Eliasson [2] page [2] as an additional resource> for your readers. We've spent the last 2 years building out his page> to provide you with a ton of easily accessible images on a beautiful> platform, up to date exhibitions, recommended artists, and exclusive> artists (for example, a couple years ago we wrote about his> lesser-known photogravure work [3]). I think it could be beneficial to> your audience!> > Here is where I found the post:> en.konvergence.info/convergence-social-network-in-new-media/blogy/Masters-of-Media/(offset)/180> > Let me know if you have any questions or suggestions for how we can> improve our page! Looking forward to staying in touch about future> opportunities.> >
Best,>
Mariko> > _"If you read a cityscape or a landscape with just your mind, and not> your body, it becomes like a picture or representation, not something> you really engage with." - Olafur Eliasson_> [A.]> > www.artsy.net
Co se mi na stavbách z odpadu nelíbí, je, že zabírají volnou přírodu. Měly by se stavět převážně na již urbanizovaných místech a výjimečně ve volné přírodě. Aby nebyly zase jen předvojem rozšiřující se civilizace. Nevěřím lidem, kteří chtějí žít v souladu s přírodou a kupují sí pozemek, aby další kus divočiny přeměnili na stavební parcelu a podpořili expanzi měst.
The Atlas of Electromagnetic Space is an interactive visualization of the Radio Spectrum, and a database of artistic and social interventions that have been developed in the last decades that employ radio technologies. Projects are catalogued according to the frequencies they occupy.
In the spirit of the Situationists, many contemporary artists are attempting to redefine the relationship between human and city, particularly addressing the electronic mediation of contemporary culture. These artists provide an inquisitive and (mostly) positive outlook on how humans can interact with the city, striving for a reduced sense of foreignness and a heightened enjoyment of urban space (often in conjunction with electronic tools). While technology has frequently been criticized for its isolating tendencies, artists are exploring an exciting range of projects that utilize technological tools in interactive and socially engaging ways (such as personal narrative mappings, interactive city walks and games, and cell phone-based projects). Utilizing the city spatially as their setting, performance artists, political activists, and new media artists have spearheaded a new revival of Situationist ideas exploring perspectives of the city that surpass the hegemony of urban theory.
Ještě bych sem dal foto z procházky s Markem Shepardem a jeho iPhonovým psychogeografickým softwarem Serendipitor. Šli jsme po dejvicích a kromě toho, že jsem se po dlouhé době potkal s Milošem Vojtěchovským a Jakubem Demlem, se mi s místy spojovaly události nedávno na nich prožité, jakoby se ulice a architektura změnily na volně plovoucí kusy přitahované gravitací mých vzpomínek.
ENTER festival měl na témata biomappingu a datových vrstev města zaměřené celé dvoudenní symposium. A dokonce se našly i přednášky, které byly zajímavé. A aktivní lidičky z Ciantu je všechny daly na Vimeo, tak se můžete podívat.
Dnes jsem narazil na knihu Henriho Lefebvra La production de l'espace (vyšla 1974, do angličniny ji přeložil až ex-situacionista Donald Nicholson-Smith 1991), nakonec se mi ji podařilo stáhnout na ruském serveru pro sdílení souborů, který jsem musel přeluštit v azbuce.
"Social space" partly consists of a certain configuration of actual space in actual time. Space also encompasses and includes physical objects that participate in discourse (as Foucault would say). Thus, space is also a container of relationships. It is also the receptacle of history, "the outcome of past actions." Lefebvre uses the example of a mountain. It does not have to have been produced or even physically altered by human hands to be considered a social space. Lefebvre's mountain participates in many relationships. The mountain space participates in a dialectic with humans, other spaces (social, representational, and represented), and history (it is produced in history and plays a role in history). It is at once a locus, a node on a network, a path, and place of potentials (i.e. of possible material exchange). "Its `reality' [is] at once formal and material." In short, the mountain cannot be reduced to a simple object, writes Lefebvre. Space is powerful. Space, according to him, is anything but the "passive locus of social relations." It has an "active-operational or instrumental role," it is "knowledge and action." It instructs. It is also nothing less than a new mode of production. It contributes to "the establishment...of a system"
V rozhovoru pro časopis October Lefebvre odhaluje složitost svého vztahu se situacionisty. Pěkné čtení.
Přidám ještě obrázky z proběhnuvší výstavy Graffiti umělců. Zatímco situacionisti se snažili nestat se mediálními produkty a když se později mnozí z nich stali celebritami, hnutí rozpustili (1971), naši graffiti a street-art "umělci" vystavují na EXPU v číně a pečlivě budují svůj image a kariéru v galeriích. No podívejme.
Dávám to sem z důvodu, že je na jejich pracích vidět ona "vrstva" komunikace ve veřejném prostoru, vrstva reklam a jiných sdělení, které už ani nevnímáme. Oni ji označují tím, že ji zamění za jinou. Ve skříni na oplatky a brambůrky jsou barvy na stříkání graffiti, reklamy u stánku s hotdogy pocházejí zase z jiné vrstvy. Tímhle metaforickým přenesením něčeho jinam je vidět, jak jsou ty prostory rozdílné.
Zase jsem prozkoumával on-line zdroje k tomuto tématu a několik zajímavých odkazů by z toho bylo:
První obrázek je mapka Paříže Guy Deborda, jednoho z prvních, kdo psychogeografii definoval jako the study of the precise laws and specific effects of the geographical environment, consciously organized or not, on the emotions and behavior of individuals. Ve filmu A Critique of Separation (1961), "The sectors of a city…are decipherable, but the personal meaning they have for us is incommunicable, as is the secrecy of private life in general, regarding which we possess nothing but pitiful documents".
*Psychographs are scenes, incidents, accidents, displays, actions, acts, events, signs, symbols, settings, episodes, pictures, icons, runes, marks, warnings, pointers, ideograms, inscriptions, tokens, auguries, spectacles, omens or anything that gives evidence voluntary or even unconscious, of an event, mood or mental or psychical state.
* psychographs are recorded moments of sensuous touch by genius loci.
Druhý obrázek je les vygenerovaný pomocí appletu na Textone.org jako vizualizace stránek konvergence.info
Jaké emoční vrstvy v prostoru si vytváříme? Graffiti je záznam situací, nálad, které se na nějakém místě odehrály. Média by měly mít schopnost tyhle vrstvy spojovat do jazyka. Architektura je nejzákladnějším způsobem artikulace času a prostoru, modulace reality.
“The city of panic is the place where nobody has the time anymore to get close to each other, for the caresses for the pleasure or for the slowness of whispered words. Advertisement exalts and stimulates the libidinous attention, person to person communication multiplies the promises of encounters, but these promises never get fulfilled. Desire turns into anxiety and time contracts.” Franco Berardi (Bifo), City of Panic, 2007
Co se proměnilo, co se s veřejným prostorem stalo, asi tušíme, že není stejnej... Co to vlastně bylo tenkrát... Tady jsem vytáhl takovou poznámku (viz foto), my si to všichni pamatujeme, že fyzikálně jako ten prostor možná byl hodně stejnej, možná i fyzikálně se proměnil, ale nikde není psáno, že fyzici mají extra nárok na to, aby jejich výklad prostoru byl ten univerzální.
00:01:30Prostor umění a psychický prostor test user, 28. 2. 2012 12:56
Nějaký věci generujou prostor, zrovna když máte někde sochu, ona nekončí tím svým povrchem, ale naopak šíří prostě ty svoje síly, výtvarný síly, pořád je šíří dál... Akční moment, ta socha, i když se nehýbe, tak může být docela mobilní... A pak jsou zase ještě psychický prostory, když dostaneme pořadatelskou pásku nějaké zábavy vesnické, tak najednou máme přejít ten sál, tak to vidíte jak ti pořadatelé choděj a dělaj zároveň, že tam nejsou, zároveň maj tu hrdost, tak trošku vypínaj ten hrudník, ale jakoby mimochodem křižujou ten veřejnej prostor a jdou třeba napříč. Ten psychickej prostor taky může vypadat tak, že chodíme jako myš... když chcete chytnout myš, tak musíte dát tu past na obvod místnosti, protože ta myš pořád kopíruje terén. Je takovej symbol skromnosti... jakože tady nejste, takhle chodíte pořád jakoby okolo, procházíte skrz ten prostor po jeho obvodu, to se možná ani nedá nazvat prostorem, to je degradace prostoru na nějakou linii a možná že nějakej druh degradace prostoru tenkrát nastal.
test user, 09. 11. 2011 18:54