Vladimíra K. jsem potkal onehdy u nás u Veletržáku v samoobsluze. Jelikož nemám peníze a jsem v těžkých dluzích, bral sem jen půlku chleba a s tímto nuzným úlovkem stál ve frontě u pokladny, když sem pozoroval vlasatou osobu, vybíráním nejrůznějších pochutin do téměř plného košíku zaujatou tak, že se na mne ani nepodíval, rozšafně se pohybujíc mezi regály, na chvilku přiběhnuvšíc i k pokladnám, přihodit pár cukrátek ze stojanů. Tomu říkám dobře etablovaný umělec. A já žeru suchej chleba a snažím se jím nakrmit tři děti.
