Finanční krize, propouštění, je toho všude plno i u nás a co teprv v Améru. Vladimír Kokolia ke své výstavě bordelu píše na svém blogu (bloguje.kokolia.eu :) že západní civilizace je největším exportérem bordelu a finanční krize že je bordel, který se při rychlé a bezohledné jízdě rozsekal na kusy. "Klekají-li mocné finanční instituce jak na běžícím pásu, jde jistě o zřetelný průser — jenže jejich bordel kulminoval v dobách předchozích, kdy se vypadaly skvěle, zářivě, s úspěšnou aurou na věčnost! Jinými slovy, měli bychom rozpoznávat bordel už v rychlé, snadné a bezohledné jízdě, než ex post jako naservírovanou hromadu havárky."
A automobilový průmysl následuje finanční instituce. Automobilky mají ztráty, přerušují výrobu a já mám radost. Když otevřu okno na ulici neslyším vlastního slova, vyjdu před dům, často se svou dcerkou a valí se tam jedno auto za druhým, téměř permanentně celý rok a téměř každou denní dobu zácpy, kolony aut. Říkám těm lidem zácpaři. mají asi nějakou nutkavou potřebu zařazovat se do kolon stojících sobě podobných zácpařů a smrdět. Chodci jsou chudáci, pět minut stojí a čekají na semaforu zatímco se majitelé aut valí okolo a pak mají 5 sekund na přejití nebo přeběhnutí zatímco do nich najíždí jiní majitelé aut z boční ulice. Přechody, semafory, vše je nastaveno co nejlíp pro majitele aut a naprosto diskriminativně pro chodce. Je to takový tichý kastovní systém. Nejsem proti využívání aut, ale proti jejich zneužívání a zneužívání v masovém měřítku. Dvě třetiny aut jsou obsazené jedním člověkem. Mám radost z problémů automobilek a čím vyšší cena ropy, tím líp.
Nevím jestli je to jen dočasná mánie, prasknutí internetové bubliny před pár lety informační a komunikační technologie taky nijak nesrazilo, ale jestli bude krize pokračovat, bude to problém, protože zbavit se tohoto průmyslového komplexu a s tím souvisejícího myšlení lidí nebude jednoduché. Je zajímavý uvažovat o tom, jak to začínalo. Před takovýma 80 lety byly auta něco nového a progresivního, lidi zaměstnaní v těchhle oborech přinášeli do společnosti změnu a jezdit autem znamenalo nový styl, svobodu, budoucnost. Dneska nás dusí znečistění, hluk a průmyslově-ropný komplex. Je taky zajímavý uvažovat o tom, jak to bude za čas vypadat s ICT, tedy novými médii (jiné výrazy v technologickém a humanovědném slovníku pro to samé), dnes progresivními a řešícími mnoho problémů minulosti novými způsoby a možnostmi, ale později možná stejně problematickými.
No a abych nezapomněl, krize začíná postihovat i u nás média, časopisy, internetové servery, všechno závislé na poptávce po inzerci. V Ameru propouští filmová studia i MTV. Takže se nabízí otázka, jak to bude s financováním kultury he?
Negativní jevy v umění nových médiích už sem dřív zmiňoval a ještě asi budu :) k radosti některých... ale teď bych se zamyslel nad něčím trochu jiným. Finanční systém dnes už není o reálných hodnotách. Peníze jsou virtuální a je to jen soustava čísel někde v počítačích. Že dáváte bance peníze a ona vám za to přidá pár jediček a nul k číslu, které znamená vaše úspory a disponibilní prostředky, je pouze společenská konstrukce, složitý společenský kontrakt o mnoha vrstvách abstrakce a důvěry. Aby systém fungoval, vždycky se musí hodnota někde ztratit, dlouhodobě většina lidí na tomhle systému prodělává, vždyť co každých 10, 15 let přijde krize, společenská změna a začíná se nanovo. Ani současná krize není žádný konec světa jak ho známe a bezvýchodná katastrofa. Je znakem transformace, společenské a kulturní toky se mění, myšlení se adaptuje na novou situaci, mění se struktura trhu a odvětví. A tu změnu potřebujeme.
Je slunovrat, temné období roku kdy je hodně skryto pod povrchem a vzpomínám si, že před rokem v téhle době sem měl pocity, že se trhají a transformují vztahy lidí, že už stávající sítě nemohly fungovat a propojovat nové tendence a začal proces rekonfigurace... a že sem prvkem, který je součástí těch změn propojení... a tak, měl sem asi trochu depku.. :)
Asi nedokážu říct, co přesně povaha těch změn znamená, těším se že přinesou něco příjemného a zajímavého a uvidíme až se slunko zase začne přibližovat k jaru.
