Historie archivu, lidé kolem

Netzspannung rozhovor

Lenka Dolanová, překlad: Lucia Udvardyová a Magdaléna Kobzová)

Můžete říci něco o vzniku archívu netzspannung.org?

Wolfgang Strauss: V roce 1999 jsme si uvědomili, že velká většina media artu devadesátých let by mohla jednou provždy zmizet. V devadesátých letech vzniklo mnoho přelomových prací, a to jednak v oblasti interaktivního umění, když začala být interaktivita pro oblast media artu relevantní. Proto jsme se rozhodli vytvořit platformu, která by všechny tyto práce shromáždila a uchovávala informace. To byl počáteční bod. Poté jsme vypracovali studii, která měla pomoci zjistit, jak by se to dalo realizovat. Jednalo se o náročný projekt a nebylo možné, aby byl realizován mimo nějakou instituci. Tato studie měla dokázat, že díky media artu, a zejména interaktivnímu umění, vzniknou nové formy komunikace, které budou pro společnost a odborníky zajímavé, protože umožní vznik nových způsobů zacházení s digitálními informacemi. Tato studie určila několik oblastí, které měli potenciál pro další vývoj.
Jednou z nich byl například rozvoj interaktivní televize, což se nakonec neuskutečnilo. Další oblastí byly komunikační produkty (to bylo ještě před rozmachem mobilní komunikace). Pokusili jsme se identifikovat několik oblastí, v nichž by media art udával směr. Chtěli jsme najít podklady pro získání podpory archivu, od institucí jako například Ministerstvo kultury nebo sponzorů
z komerční sféry.

Monika Fleischmann: Před dvaceti lety jsme začali pracovat s interaktivními médii a interaktivními media art instalacemi a před deseti lety jsme si uvědomili, že neexistuje instituce, která by o tyto práce systematicky pečovala. Sféra audiovize je relativně nová a nikdo se o ni dlouhodobě nestará. Německé Ministerstvo pro školství a výzkum nás poprosilo,zda bychom to nezrealizovali. Sdíleli naše přesvědčení, že velká část tohoto umění není zajímavá jen pro umělecké kruhy, nýbrž i pro celou společnost, a proto je potřebné vytvořit archiv. S Netzspannung jsme vytvořili otevřený archiv, do kterého mohou svými pracemi přispívat samotní umělci. Vypracovali jsme studii CAT – Communication of Art and Technology (Komunikace umění a technologie) a rozeslali dotazníky sto umělcům po celém světě. Měli jsme určitou představu, jak by to mělo vypadat, ale chtěli jsme slyšet i názory druhé strany. Dotazníky a studie byly startovním bodem.

Takže prvotní myšlenkou bylo shromažďování mediálního umění?

MF: Ne. Důležitou otázkou na začátku bylo, jestli to má být platforma pro tři lidi, kteří by pracovali jako redaktoři, nebo zda mají obsah zadávat jen samotní umělci, s jedním nebo dvěma techniky. Jestli se má vytvořit diskusní platforma, kde by se o tom mohlo diskutovat. V té době ještě neexistovali blogy. V průběhu vyvíjení webu jsme konzultovali s počítačovými experty, nebo lidmi, kteří pracují s databázemi. Bylo velmi složité najít vhodné spolupracovníky a dát dohromady tým, ve kterém by pracovali zároveň lidé z umělecké sféry, interaktivního designu a počítačoví a internetoví odborníci. Všechno jsme museli vypracovat od nuly, protože nic takového v té době neexistovalo.

Kolik lidí na projektu pracovalo?

MF: Zhruba 30 – 35. Organizovali jsme konference, workshopy, kam jsme zvali odborníky. Jádro týmu tvořilo 4 až 8 lidí, a kromě toho také programátoři. Bylo to jako budování domu, a rozhodně to nebyl malý dům. Na začátku nebyl žádný obsah, a postupně jsme ho naplnili novými modely a vytvořili partnerství, abychom získali obsah, který bude kvalitativně na vysoké úrovni. Například ve spolupráci s univerzitami jsme vybudovali sekci o výuce a vzdělávání, do níž se zapojilo 20 univerzit. Každá z nich měla výzkumné projekty zaměřené na informační technologie, digitální media art a technologie. Byl to úspěšný projekt. Jeho prostřednictvím se například vzdělávali lidé v Číně nebo v Chile, texty si překladáli v (překladači) Google (původně byl projekt jen v německé verzi). Mnoho lidí nám říkalo, že se z našich materiálů učí již tři roky. Také jsme například spolupracovali se společností Burda Media z Mnichova, což je velké vydavatelství. Vymysleli jsme sérii přednášek o budoucnosti digitálního obrazu, se známými osobnostmi, včetně Wima Wenderse, z různých oblastí, od archelogie až po architekturu a teorii médií. Tyto přednášky dodnes svědčí o přijetí digitálních médií a proměnách této recepce. Stále jsou k dispozici ve formě streamů a jsou dostupné ze všech univerzit. Když jsme s tím začali, streamovali jsme přímo do samotných univerzit. Poprosili jsme profesory a studenty, aby se shromáždili v aule, kde byl stream promítán, a také jsme nechali prostor pro otázky.

WS: Tyto streamy byly vlastně rozšířené přednáškové auly. To je důležité, protože jsme vždy chtěli propojit virtuální svět digitálních médií s každodenním životem.

MF: Dalším bodem bylo propojení více archivů. Například s archivem ZKM Mediakunstne jsme udělali speciální přednášku o zvuku a obrazu, s Petrem Danielsem, který zmínil různé
příklady z našeho, ale i svého archivu. Vyvinuli jsme technickou infrastrukturu, která umožňovala náhled na oba archivy najednou. Je to zajímavý model, který můžou využít i jiní.

WS: Jednalo se o rozdělenou obrazovku – v jedné půlce byla možná navigace videem –projíždění jednotlivými kapitolami, takže se z videa stalo nelineární médium podobné internetu, kde si člověk může vybrat, co chce vidět. Druhá část obrazovky zobrazovala různé příklady toho, o čem se mluvilo na přednášce. Přednášky byly realizovány prostřednictvím streamů, a bylo možné je stáhnout a archivovat. Byl to takový technický vizuální přístroj kombinující různé materiály. V té době nebylo možné vytvořit centralizovaný archiv s jedním týmem a institucí, s jednou perspektivou, protože na archivu pracovalo více lidí. Tehdy bylo hlavním úkolem propojit různé archivy, i když jsou technicky, sémanticky a lingvisticky rozdílné. Naší snahou bylo vytvořit tzv. archivní adaptéry, které by fungovali na různých systémec,h a lidé by se tak mohli připojit k obrovské vědomostní bance.

Asi znáte projekt Gamma, který by měl umožnit vyhledávaní v různých archivech z jednohomísta?

MF: Náš projekt je jiný. Vyhledávání je jen začátek.
WS: Ten projekt neznám.
MF: Asi nejtěžším úkolem bylo najít dobrý obsah. Zorganizovali jsme soutěž Digital Sparks zaměřenou na německy mluvící univerzity v Rakousku, Švýcarsku, Německu a Lichtenštensku, protože pro nás bylo jednodušší začít jen s jedním jazykem. Digital Sparks dnes obsahuje zhruba 600 inovativních a kreativních studentských prací. Studenti své práce uploadují sami. Struktura toho, co a jak mají přidávat, je daná. Práce studentů pak ohodnotí jejich profesoři. Hlavní ceny jsou rozdány třem nominovaným pracem. Evaluačního procesu se účastní 150 profesorů a celý proces probíhá online. Snažíme se do něj zapojit co nejvíce univerzit a akademických institucí, které můžou projekt využívat pro účely vzdělávání a prezentace. Je to skvělá platforma nejen pro umělce. Ačkoliv mají dnes všichni své vlastní blogy, když svoji práci prezentují na naší stránce, získají tím kontext. Zajímavou otázkou pro výzkum bylo vypracování různých archivních rozhraní (interface). Jedním z nich byl sémantický web. Další platformou byl Medienfluss, který jsme realizovali před několika týdny. Celý archiv je plynulý. Je to jako by jste se dívali na tekoucí řeku, vyberete si obraz, klíčové slovo nebo autora, který vás zaujme, a vidíte tak, co je v archivu. Existuje několik rozhraní, například sémantická mapa, která ukazují, co je uvnitř archivu. Když navštívíte knihovnu nebo fyzický archiv, vždy je tam někdo, kdo vám pomůže. Snažili jsme se vytvořit co nejvíc rozhraní, která by lidem pomáhala při vyhledávání. Kurátor, umělec nebo novinář mají různé zájmy, a tato vizuální rozhraní jim pomáhají najít to, o čem ještě možná ani nevědí.

Jak se budou v budoucnosti díla dostávat do databáze? Říkali jste, že studenti je tam můžou přidávat sami?

MF: Je to pořád otevřený kanál, samozřejmě s rizikem, že některé prace nebudou až tak zajímavé. Ale to nevadí, je to jen malá část z celku. Vytvořili jsme newsletter, Netzkollektor, ve kterém informujeme o nových příspěvcích za poslední měsíc. Dnes je to už jednoduší díky blogovým systémům. V současné době je také opět čím dál důležitější otázka autorských práv.