Za komunismu vyráběla kladenská huť Koněv mírovou ocel, kterou měly být zality chřtány imperialistů. Po pádu komunismu i megalomanského ale strhujícího kapitalisty Vladimíra Stehlíka zůstala huť opuštěná. Po nebožce Krásné Poldi zůstalo 20 000 sirotků a z dělnické kolonie se stalo ghetto. Koněv prorůstá přírodou, navrací se k rovnováze, místní ho rozkládají jak mravenci, těží z něj poslední prodatelné zbytky, peníze prolévají hrdlem, život je pořád vynalézán. Bohumil Hrabal a Vladimír Boudník stále na místě.