fulltext
klíčová slova
a  b  c  d  e  f  g  h  i  j  k  l  m  n  o  p  q  r  s  t  u  v  w  x  y  z 



Místa archívů

Na konferenci „Online Archives – Perspectives on Networked Knowledge Spaces“ v říjnu 2002 na zámku Birlinghoven v Německu hovořil architekt Wolfgang Strauss o archívu jakožto místosti vybavené daty, do které se dá vstoupit a která v sobě obsahuje různé roviny informace. Snažil se odpovědět na otázku, jak se může digitální prostor stát prostorem znalosti, jehož struktura by poskytovala přirozené orientační vodítko paměti, která ztratila svůj kontext. Častá analogie archívu s místností, domem či divadlem není náhodná, jelikož slovo Arkhē, z něhož se vyvinula slova archivum (arkheion), původně znamenalo dům jakožto sídlo autority. Samotné slovo archív označuje nikoliv pouze soubor záznamů, nýbrž také místo jejich uložení. Často vzniká bezděčně a až posléze je uspořádaný do nějakého (konečného) souboru: vznik archívu předpokládá odstup od archivovaného materiálu, jeho povaha je podle Jacquese Derridy (viz. J. Derrida, Archive Fever, 1996) a priori spektrální, jelikož se uskutečňuje na místě počátečního zhroucení paměti. Tento článek se volně inspiruje (sebe)archivační činností Steiny a Woodyho Vasulkových a sleduje rozmanité a proměnlivé představy o místě (jako) archívu.


Vasulkovi patří mezi nejvýznamnější archíváře historického období videoartu a elektronické kultury a jejich téměř nutkavá touha po archívu vychází z přesvědčení, že se účastní klíčové kapitoly v dějinách médií, kterou je nutné zaznamenat. Vášeň shromažďovat věci a dokumentovat vlastní tvůrčí dráhu, stejně jako tvorbu spřízněných tvůrců, vychází z potřeby neustálého dialogu s vlastní minulostí. Svědčí o tom kurátorská činnost Vasulkových, která začíná založením „divadla elektronických médií“ The Kitchen roku 1971, místa setkávání umělců z oblasti videa. Kurátorství zde mělo otevřenou povahu a důraz byl kladen na improvizaci a koncept testování (prostoru, děl, publika). V té době začali sbírat informace, dokumentující vznikající elektronickou avantgardu, kromě textových a obrazových dokumentů (včetně například plakátů, grantových žádostí či technických nákresů nástrojů) vzniklo také množství rozhovorů, zachovaných někdy v audio verzi, většinou v podobě textových přepisů.

Tato dokumentace přirozeně doplňovala ranou dokumentaristickou práci s portapakovou kamerou (zaměřenou na „off off off Broadway“ newyorskou uměleckou scénu); připomeňme jen, že Woody vystudoval dokumentární film na pražské FAMU, takže k této činnosti přirozeně inklinoval. V devadesátých letech Vasulkovi na svou ranou kurátorskou činnost navazují projekty, hodnotící historické období raného videoartu. Na pozvání Petera Weibela se účastní přípravy výstavy „Eigenwelt der Apparate-Welt: Pioneers of Electronic Art“ pro festival Ars Electronica v Linci, věnované návrhářům nástrojů pro zpracování videa. Její součástí byl netradičně zpracovaný katalog, obsahující čárkové kódy, prostřednictvím kterých se spouští obrazový materiál, uložený na disku (jedná se o fotografie, technické návrhy, audio a video dokumentaci nástrojů, včetně unikátních dokumentů, pořízených v 60. a 70. letech i novějších materiálů, vytvořených speciálně pro tuto příležitost), a propojující tak fyzickou knihu s elektronickým prostorem. Zatím poslední velkou aktivitou v této oblasti byl výstavní projekt
MindFrames“, na němž Woody a Steina pracovali v centru ZKM v Karlsruhe, a který byl věnován spřízněnému okruhu experimentálních filmařů a videoumělců, kteří působili na katedře Media Study na State University of New York v Buffalu, založené roku 1973 mediálním teoretikem a lingvistou Geraldem O'Gradym. Výstava měla formu jakési digitální laboratoře a shromáždila množství unikátních fotografií, diaprojekcí, hudebních a video
prezentací, filmových a interaktivních instalací a další materiály. Architektura prostoru vycházela ze středu, kde byly do kruhu seskupené místnosti, věnované jednotlivým osobnostem (Paul Sharits, Hollis Frampton, Peter Weibel, Tony Conrad, James Blue, Gerald O'Grady, Steina a Woody Vasulkovi).
Tvůrci výstavy zde testovali nový způsob vystavování audiovizuálního materiálu a naznačili možnost distanční formy kurátorství, kdy je možné poslat celou výstavu přes síť na libovolné místo či například vytvářet online playlisty, kombinující materiály uložené na rozptýlených serverech. Thomas Thiel, který měl na starosti produkci výstavy, rozebírá technické detaily ve
svém článku pro publikaci Video Vortex. Výstavu tvořily tři sekce: “statická výstava” (prezentace, instalace, klasické galerie), “dynamická výstava” v promítacích místnostech, s filmy, videem, hudbou a textovými dokumenty a velké tříkanálové projekční plátno a koridor s projekcí digitálních obrazů. Výstava byla flexibilní v tom smyslu, že bylo možné libovolně měnit skladbu promítaných obrazů, díky síťovému systému, který navrhl Robert O'Kane, programátor a síťový administrátor z kolínské akademie KHM. Jeho struktura umožnila automatický převod různých video formátů na standard MPEG2, stejně jako aktuální programování všech proměnlivých částí obsahu. Jelikož dynamická část výstavy, umístěná na serveru, využívala standardní síťové protokoly, bylo teoreticky možné program spustit odkudkoli. Další součást výstavy tvořily video jukeboxy, ovládané pomocí dotykové obrazovky. Zajímavé byly interaktivní součásti výstavy, například systém pro analýzu díla Paula Sharitse prostřednictvím generování a kombinací barevných políček, který společně s Vasulkovými vyvinul mediální umělec David Link. Tento systém, podobně jako Steinou vytvořená prostorová analýza díla Hollise Framptona Zorns Lemma, svědčí o kreativním přístupu ke kurátorství, o touze nalézat nové přístupy k historickým dílům s využitím současných technologií, který je typický pro vasulkovskou kurátorskou a archivářskou činnost obecně.
Aspekt distančního „kurátorství“ je přítomen již ve Woodyho instalaci „The Brotherhood“, původně vytvořené pro NTT InterCommunication Centre v Tokiu; celá instalace čítající šest tzv. „Stolů“ (Tables) je síťově propojená a bylo možné ji ovládat ze vzdáleného místa. Svědectvím o „archívní horečce“ je vasulkovské adobe v Santa Fe, jak se nazývají domky postavené z nepálených cihel ve stylu typickém pro Nové Mexiko, které v sobě soustřeďuje různorodý materiál - od přístrojů, získaných na různých aukcích či bazarech v okolí Los Alamos (místa vzniku atomové bomby jen desítky mil vzdáleném od Santa Fe), přes nástroje zkonstruované v průběhu let až po sbírku videokazet. Od devadesátých let se fyzické místo archívu - vlastního domu rozšiřuje do oblasti online archívů, které jsou nyní centrem Woodyho
kurátorské činnosti. Cílem již není pouze shromažďování materiálu, nýbrž jeho zpřístupňování. Woody plánuje zpřístupnit audiovizuální informace, tvořící součást knihy, online.

santa fe

http://netzspannung.org/tele-lectures/series/online-archives/

http://www.vasulka.org/Kitchen/index.html

http://hosting.zkm.de/mindframes_e

http://www.vasulka.org/Woody/Brotherhood/Brotherhood.html