fulltext
klíčová slova
a  b  c  d  e  f  g  h  i  j  k  l  m  n  o  p  q  r  s  t  u  v  w  x  y  z 



Rozhovor

Mohli byste něco říct o historii Electronic Arts Intermix?
Electronic Arts Intermix (EAI) je nezisková kulturní organizace, kterou v roce 1971 založil Howard Wise. Sbírka obsahuje tituly od šedesátých let minulého století a zahrňuje významná videa od předních tvůrců jakými jsou Nam June Paik, Bruce Nauman, Martha Rosler nebo Joan Jonas a také novější digitální díla od začínajících umělců. Naší hlavní náplní je distribuce a prezervace naší sbírky – vice než 3 500 nových a starších videí. Tyto tituly distribujeme do muzeí, sběratelům, vzdělávacím, uměleckým nebo kulturním institucím pro účely promítání, výstavení nebo zakoupení.
Z našich web stránek:
“EAI založil Howard Wise, inovativní obchodník s uměním a podporovatel videa jako umělecké formy. V období od roku 1960 do roku 1970 byla galerie Howard Wise Gallery na 57. ulici v New Yorku středobodem kinetického umění a multimediálních díl, která zkoumaly vztah mezi uměním a technologiemi. Galerie uspořádala několik významných výstav, např. On the Move (1964) a Lights in Orbit (1967).
Nejvlivnější a neprovokativnější Wiseovou výstavou byla “TV as a Creative Medium” v roce 1969, která představovala spojující bod mezi kinetickým uměleckým hnutím šedesátých let minulého století a tehdy vznikajícím médiem video artu. Výstava “TV as a Creative Medium” byla první vystavou v USA věnovaná videu, a definovala tak vznikající umělecké hnutí. Mezi dvanácti umělci, kteří se účastnili výstavy byli např. Nam June Paik, Charlotte Moorman, Paul Ryan, Ira Schneider, Frank Gillette a Eric Siegel. Mezi díly na této výstavě byli také performace, objekty nebo instalace mezi jinými např. Paikova a Moormanova “TV Bra for Living Sculpture” a Giletteova a Schneiderova “Wipe Cycle”.
Wise se snažil vytvořit nové cesty jak podporovat umělce pracující ve video undergroundu a v roce 1976 založil neziskovou organizaci Electronic Arts Intermix, jejíž cílem bylo podporovat video jako “prostředek osobního a kreativního vyjádření a komunikace”.
EAI vždy chápala potřebu reformátování jako prostředku proti poměrně rapidnímu zastarávaní formátů videa. Prezervační program získal finanční prostředky v roce 1985, když EAI přesunula všechny originální videa do formátu 1” open reel, protože to v té době byl standardní formát pro účely prezervace. O deset let později bylo všechno převedeno do formátu Betacam SP, a nyní je prezervačním formátem Digibeta, a o pět let to budou nezkomprimované soubory. Momentálně pracujeme na této změně, ale protože naší hlavní činností je distribuce, nejvíce používáme formát Digibeta, který je take nejvíce využívan muzei.

Uchováváte tady také samotné pásky?

Ne,uskladňujeme je mimo prostory naší organizace. V roce 1985 byla většina sbírky přenesena na 1-palcové video, protože to byl archivní standard v té době. Tento formát je nyní zastaralý, podobně jako formáty 2, 3-palec, open reel nebo tri čtvrtinová U-matic.
V jakých formátech uchováváte videa ve vaší sbírce?
Momentálně používáme prezervační mastery Digibeta a také digitalizujeme celou sbírku (10 bit nezkomprimované), a uchováváme na systému RAID, v záloze na pásce LTO. Iniciativa digitalizace je poměrně nová, začala v roce 2008. Cílem bylo přesunout vše na naší webové stránky a zpřístupnit streamovací úryvky z našich titulů. Tohle mělo být zpuštěno v září minulého roku, ale kvůli technickým problémům, které se objevily během testovací faze, byl tento proces přesunut na později.
Jaké druhy přístupů poskytujete?
Na webových stránkách budou k dispozici úryvky z titulů, které budou opatřeny vodotiskem a budou přístupné komukoliv.

A kde si můžou zájemci prohlédnou celé tituly?

V prostorách EAI. Kurátoři a výzkumní pracovníci, kteří se nemůžou dostavit do našich prostorů, můžou získat tzv. “preview access”, časově omezený login k určitým částem naší webové stránky, kde si můžou zhlédnout celé tituly. K tomuto je potřebné speciální povolení, a videa jsou opatřeny vodotiskem.

Jsou tyhle opatření kvůli autorským právům?

Nechceme, aby byly všechny naše tituly na internetu ke stažení zadarmo. Služba jako taková je bezplatná – kurátoři a výzkumníci můžou používat náš katalog a vidět celá videa. Na druhé straně nechceme, aby tato část nahradila naši distribuční činnost. Tato možnost je jen pro výzkumní a dramaturgické účely. V ideálním případě si kurátoři shlédnou úryvky z našich titulů, vyberou si ty nejvhodnější a následně si je od nás objednají. My jim poskytneme tituly ve formátu Digibeta pro výstavní účely.

Kdo vybírá videa do archivu?

Zastupujeme stabilný počet umělců. Náš katalog je chronologický – od počátků video artu (ranná videa od Nam June Paika) až po současnost (Paper Rad, Shana Moulton, Takeshi Murata). EAI funguje podobně jako galerie – sbírá tituly a jen zřídka akceptuje nevyžádaná díla. S umělci nemáme exkluzivní smlouvy, takže můžou libovolně distribuovat svá videa. Velká část našich umělců se nachází v New Yorku, ale zastupujeme take umělce z jiných částí světa.
V jakém stavu je současná video art scéna v New Yorku?
Děje se toho hodně, zejména umělci jako Cory Arcangel nebo Alex Bag jsou aktivní. Získali jsme nové celovečerné tituly od umělců jako Mike Kelley nebo Raymond Pettibon. Někteří umělci dělají tradiční jeden-kanálová videa, zatímco ostatní dělají animace a jiné počítačové umění, které také distribuujeme. S našimi umělci nemáme exkluzivní parternství. Také uplatňujeme zásadu “non-editioning”. Během posledních desetiletí, se “editioning” stalo velmi populárním v uměleckém světě. Znamená to, že z každého titulu se prodá omezený počet kopi, takže vlastně každá fyzická kopie je prodávána jako umělecké dílo. Tahle situace vedla k tomu, že se VHS kazety prodávaly za tisícky dolarů, a nyní se přehrávače VHS kazet už nevyrábějí. EAI distribuuje dílo v neomezených kopíích, a umělci jsou placeny formou tantiém – jedná se o věřejnou výstavní licenci (public exhibition licence). Tituly prodáváme a pronajímáme muzeím, univerzitám a dalším institucím.

Na jakém systému/interfaceu funguje váš archiv?

Náš katalog a webové stránky jsme si navrhli sami ve spolupráci s programátory. EAI se účastnila projektu IMAP (Independent Media Art Preservation), ale náš online a interní katalog, který nazýváme náš CMS (Content Management System) je odlišný od jejich katalogizujícího modelu, protože náš systém je primárně zaměřen na distribuci.

Jakým způsobem se stane nový titul součástí vašeho archivu?

Většinou je přinesou samotní umělci ve formátu Digibeta, ale také v jiných formátech jako jsou digitální páska, digitální soubory nebo na hard drive. Nejdříve je katalogizujeme, posléze předáme našemu technickému řediteli, který je digitalizuje a zálohuje na LTO. Po tom, když je dílo digitalizováno, ředitel distribuce zařídí smlouvy s umělci ohledně distribučních práv (right of public display licence). Výnosy se rozdělí mezi umělci a EAI. Následně se vytvoří popisy k titulu a nakonec se dílo dostane na naše webové stránky.

Vytváříte zde také metadata?

Většinou je vytváří naše technické oddělení. Momentálně jsme v procesu transformace na instituci, která se bude zaměřovat na digitální prezervaci. EAI jen nedávno vytvořila pozici Manažer sbírky (Collection Manager), já jsem první, kdo na této pozici pracuje a jsem tu od července 2008. Stále pracuji s technickým oddělením na zlepšení technických možností katalogizace metadat v našem digitálním archivu. Revidujeme a přidáváme nové položky do katalogu, a také jsme do katalogu přidali oddělenou databázi pro lepší organizaci naší nové sbírky z prezervačních formátů LTO (preservation masters). Všechny metadata jsou zde, ale na katalogizační infrastruktuře ještě stále pracujeme. Používáme přednastavení v programu Final Cut, takže velká část metadata bude standardizována.

Uchováváte videa ve všech formátech?

Ponecháváme si originální formáty a vytváříme prezervační formáty (Digibeta). Také přepisujeme 10-bitový nezkomprimovaný originální soubor na LTO-3. Pro streamování na webu používáme komprimované soubory H.264.

Může váš archiv navštěvovat veřejnost?

Ano, po domluvě.

Jaký máte názor na funkce jako social tagging v kontextu audiovizuálních archivů?

Máme kapacity pro přidávání tagů na všechny tituly interně, ale díky časovým omezením jsme tuto možnost zatím moc nevyužívali. Jsem ale toho názoru, že interní taggování je a priori dobrá myšlenka. Jsem poněkud skeptická, co se týče taggování návštěvníky našich webových stránek. EAI zatím není připravena na modely Web 2.0. Momentálně má EAI webové stránky s textem a obrazovým materiálem, brzy přibudne také video. Naše stránky nejsou interaktivní. EAI je v současnosti organizací, která komunikuje s muzei, galeriemi a akademickými pracovníky, např. když chtějí zahrnout titul do své výuky nebo dělají výzkum. Bude zajímavé vidět, jak se tohle změní po tom, když na stránky přídáme videa, protože jakmile ty úryvky z videí budou online, je zřejmé, že skončí na Youtube. Nemůžeme se tomu vyhnout, a tak jsme se rozhodli, že videa opatříme vodotiskem s naším logem.

Spolupracujete také s jinými organizacemi?

Spolupracujeme s celou řadou institucí, protože jsme distributor. Také pořádáme panelové diskuze a pravidelné programy pro veřejnost ve spolupráci s institucemi jako Anthology Film Archives, Whitney Museum, IMAP, New York University a dalšími.

Jak funguje sekce Programů pro veřejnost v rámci EAI?

Kromě distribuce titulů univerzitám a výzkumným návštěvám také pořádáme programy pro veřejnost, které jsou zdarma. Většinou se jedná o autorské promítání, po kterém následuje diskuze s daným umělcem. Veškeré informace o programech pro veřejnost najdete na našich stránkách.

EAI

Překlad do českého jazyka: Lucia Udvardyová

Rozhovor vznikl v rámci projektu podpořeného MŠMT v NPVII-E (lidské
zdroje) "Metodika výuky a formy vědecké spolupráce s použitím
audiovizuálních archívů v mezioborovém prostředí".

komentáře
srp 24 2009
EAI
michal klodner, 24. 8. 2009 17:51, 0 komentářů