Technologické aspekty mezioborové výuky a výzkumu.

Kera Denisa
03. leden 2007

Mezioborová výuka a výzkum mají specifické nároky na komunikační technologie běžně používané pro distanční výuku umožňující například telekonference, prezentaci materiálů nebo administraci kurzů. Tyto nástroje nabízejí optimalizaci jen pro určitou skupinu problémů a proto je nutné zapojení nové a široké oblasti tzv. sociálního a kolaborativního softwaru. V současnosti ovšem chybí podrobný rozbor vlastností těchto nových systémů z hlediska jejich uplatnění ve výuce a výzkumu (zvláště videoblogy, weblogy, wiki, ale také videocasting) a zejména vědomé a reflektované pokusy o syntézu těchto nástrojů a technik vzhledem k nutnosti spojit potřebu po specializaci se stejně silnou potřebou po interdisciplinaritě. Potřebujeme takovou kombinaci technologií a takovou metodologii práce, které by umožnily na jednu stranu jednotlivci rozvíjet svoje jedinečné vlohy a zájmy, čili individualismus a specializaci, na druhou stranu stejně intenzivně posilovaly smysl pro spolupráci a dialog v různorodém kolektivu. Toho docílíme vhodnou kombinací nástrojů, které posilují tři složky: prezentaci a distribuci multimediálních dokumentů (e-learningová řešení), formování virtuální komunity (telekonference, wiki, podcasting a videocasting), vytváření individuálního prostoru každého účastníka pro uchováván znalostí a jejich zpracování (weblogy, videoblogy).

Proces vzdělávání (přenášení poznatků) a proces učení se (akvizice poznatků) nejsou symetrické a dnešní vzdělávací techniky se obecně více soustřeďují na distribuci poznatků ze stany učitelů než jejich zpracování ze strany studentů nebo kolegů. Zvláště distanční vzdělávání má největší ambici zprostředkovat studentům co nejvíce informací, aniž by se hlouběji zkoumal proces růstu poznatků na straně studentů a jejich zpracování. V současných teoriích o vzdělávacím procesu se ovšem klade stále větší důraz na aktivní proces učení se, akvizici a uspořádání získaných informací. Právě toto aktivní osvojování, zpracování a předávání poznatků je podmínkou pro úspěch skupinových procesů, jakým je spolupráce na řešení problémů nebo vznik nových (mezioborových) poznatků. V současné době máme k dispozici rychle se rozvíjející technologie, které podporují proces učení se, akvizice a zařazení znalostí, vedoucí k specializaci a vytváření komunit expertů (například specializované servery a databáze, weblogy). Zároveň lze využít obecné komunikační systémy, které více podporují proces spolupráce, kontakty se skupinou, společnou práci na projektech a hlavně mezioborový dialog (telekonference, wiki). Základní otázkou je, jak kombinovat tyto nástroje, aby bylo možné vytvořit prostředí, v kterém se nové znalosti aktivně získávají a zpracovávají individuální praci a dále iniciují a konstruují při interakci s ostatními studenty a kolegy.
Hlavní problém spočívá ve skutečnosti, že jednotlivé vědní obory využívají specifické formy dat, a vžité strukturování poznatků, které často vedou k preferování určitých komunikačních kanálů a nástrojů. V určitých oborech, například přírodovědných, se při práci využívají speciální technologie, které se obtížně zapojují do běžně rozšířených datových systémů (například lékařské systémy často používají nekompatibilní obrazové formáty). Tyto rozdílnosti, samozřejmě spolu s odlišnou terminologií a celým pojmovým aparátem, potom značně komplikují jak mezioborovou spolupráci, tak i používání nových technologií při výuce, nebo například při popularizaci vědeckých poznatků.