Kritika / Jiří Flígl
Po kasovním i oscarovém úspěchu filmu Training Day byl autor scénáře David Ayer ocejchován jako expert na filmy o členech policejních složek z Los Angeles, kteří se pohybují na hraně zákona. Ve svém druhém autorském počinu zůstává Ayer věrný prostředí chudých předměstí kalifornské metropole, ale namísto okázale pokřivených figur tentokrát přináší zdánlivě černobílou ódu na uniformované policisty. Pro docenění snímku je ovšem podstatnější vidět ho nikoli v kontextu režisérovy předchozí tvorby, ale jako variaci na výchozí žánr přímočarých policejních melodramat, která byla mimo jiné i Ayerovými snímky z kin vytlačena.
Kritika / Ondřej Pavlík
Třetí režijní počin Bena Afflecka o netradiční záchranné operaci tajných služeb se sice inspiruje skutečnými událostmi z období krize okolo amerických rukojmí v Íránu, ale pouze u dramatické rekonstrukce dějin nezůstává. Archivní záběry a dochované fotografie Argu jednak slouží jako předloha pro věrnou imitaci dobových reálií, zároveň se však stávají součástí širší rozpravy, která místo k pasivnímu přijímání faktů nabádá ke zvídavým otázkám. Věřit obrazům dějin zachyceným ne celuloidu je totiž podle tohoto snímku mimořádně problematické.
Kritika / Šárka Gmiterková
Režiséra Joe Wrighta doposud nejvíce proslavily jeho první dva filmy - literární adaptace zasazené do malebných exteriérů s důrazem na společenské rituály privilegovaných vrstev. V případě Anny Kareniny (dalším ukázkovém příkladu herritage cinema) se velmi dobře ukazují jak pozitivní tak negativní aspekty Wrightova stylu, s nímž přepisuje důvěrně známé příběhy. Jeho vize jsou nádherné, oslnivé záplavou bělostného mušelínu a třpytivých šperků, jenže málokdy ukazují minulost jako past, jako dusivé vězení nesmyslných společenských rituálů.
Kritika / Vít Schmarc
Expozé francouzského filmu Ministr je symbolické – odhaluje jádro politiky jako tajemný kultistický karneval „neprůhledných masek“ s nejasným smyslem a zároveň jako hazardní hru na pomezí sexuálního a predátorského uspokojení. Režisér Pierre Schöller se pokouší o nesmírně riskantní věc: proniknout za enigmatickou fasádu vysoké politiky, aniž by výsledkem byla komedie/fraška nebo dokudramatická rekonstrukce.
Kritika / Táňa Zabloudilová
Wachovští a Tykwer Mitchellův román rozcupovali na malé kousky a dovyprávěli jeho šest částí pomocí přepínání z jedné do druhé. Jednotlivé příběhy mají různé žánry: thriller ve stylu 70. let, sci-fi, komedie ze současnosti. Všechny části ale důsledně zůstávají uvnitř šablony mainstreamového hollywoodského filmu - postavami mnohokrát opakovaný apel na nutnost překračování hranic zní proto ve filmu, který tak poslušně naplňuje narativní i dramaturgická schémata, téměř absurdně.
Kritika / Antonín Tesař
Na Jacksonův projekt lze dívat jako na dílo, které je svým rozsahem pozoruhodné a příznačné pro současné hollywoodské blockbustery. Jeho rozsáhlá stopáž totiž není provázena snahou nafouknout Bilbovu cestu tam a zase zpátky do epických rozměrů Pána prstenů, ale prostě jen obzvlášť důsledným příkladem formátu filmového seriálu, který současným hollywoodským blockbusterům dominuje. Samotný tento formát nijak neimplikuje epičnost, ať už spojenou s komplexním vyprávěním nebo s patosem „velkých příběhů“. Naopak, patrně nejrozmáchlejší současná filmová série zahrnující snímky s marvelovskými superhrdiny z týmu Avengers zachovává naivitu, epizodičnost, cykličnost i ironii svých komiksových předloh. A epika je cizí i Tolkienovu Hobitovi.
Anketa / Redakce
Během prosince 2012 jsme jako už tradičně oslovili členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Hlasující mohli navrhnout až dvacet filmů, jimž byly přiděleny body podle toho, jak vysoko je jednotliví přispěvatelé ve svých odpovědích zařadili; u jmen autorů je pak uvedena pětice snímků včetně případných stručných komentářů, které oni sami považují za vůbec nejkvalitnější.
Téma / Réka Sárközy
Filmaři v Maďarsku měli až do roku 2010 jednu výhodu. V systému, který se vytvořil po společenských změnách po roce 1989, stát rozděloval podporu filmům ze státního rozpočtu různými kanály. Filmy podporovaly profesní nadace (MMKA), rada pro kontrolu televizního vysílání (ORTT), veřejnoprávní televizní stanice (MTV, Duna TV), soukromé televizní stanice (RTL klub, TV2) a státní kulturní fondy. Tvůrce tak mohl svůj projekt nastartovat různými cestami. Pokud zůstaly jedny dveře zavřené, mohly se otevřít jiné. Systém měl ale také několik podstatných nevýhod.
Web / Matěj Nytra
První česká „art“ VoD platforma je na síti. Projekt distributorů Aerofilms se snaží přilákat své diváky poprvé alternativní cestou, bez níž se však možná zanedlouho náročnější divák v českém prostředí (především však mimopražském) neobejde.
Kritika / Tomáš Stejskal
Podobně jako se současné gangsterky stávají obětí epigonství na druhou a recenzenti se často zmůžou akorát na to, rozhodovat se, zda použít nálepku „posttarantinovské“ či „postritchieovské“, staví se i McDonaghova novinka sebevědomě do pozice, v níž není možné vyprávět. Cinefilie získává v éře vrcholného cynismu podobu chladné hry, kde autentičnost je možná pouze skrze metaroviny.
Kritika / Daniel Řehák
Originalita Burtonových děl málokdy tkví v námětu, ale díky zpracování se jeho jméno stalo značkou nápaditosti a autorské individuality v mainstreamu. Burton i ve svém posledním snímku - jako už mnohokrát předtím - používá děj pro vršení odkazů na své oblíbené historické horory. Před starším divákem, který se v americké kinematografii minulosti trochu orientuje, se otevírá pokladnice obrazových inspirací, výtvarných hříček a parafrází.
Kritika / Šárka Gmiterková
Film Sashy Gervasiho slavného autora zachycuje v bolestivém momentu hledání dalšího námětu a čelícího pochybovačným otázkám, zda ještě dokáže přijít s novou vizí. Kromě vyprávění o Psychu jako vyvzdorovaném projektu proti vůli producentů, tisku i studiového systému autocenzury film sleduje zejména manželství Hitchcockových, které na přelomu padesátých a šedesátých let neprocházelo zrovna ideálním obdobím.
Téma / Sebastian Jagielski
Polští gayové začínají po roce 1989 vylézat ze „skříně“. Jejich coming out, ale nebyl vůbec jednoduchý. Na přelomu 80. a 90. let se gayové objevovali především v tzv. filmech národního dědictví (heritage films), kdežto ve filmech odehrávajících se v současnosti se objevují jen sporadicky. Zdálo se, že gay motiv se bude dále rozvíjet, ale místo toho po několika letech emancipace gayové opět z polských kin mizí. Vrátí se až tehdy, když hrdina filmů pro muže (tak oblíbených v 90. letech) odchází do starého železa a zastoupí jej postava muže, jenž si nelibuje v dominanci a agresi.
Událost týdne / Jan Kolář
Nejnovější snímek mexického režiséra Carlose Reaygadase, který na loňském festivalu v Cannes získal cenu za nejlepší režii, vstupuje 28. února 2013 do českých kin.
Událost týdne / Redakce
V návaznosti na téma lednového čísla Cinepuru proběhne v pražském Studiu Béla panelová diskuse věnovaná transformaci kinematografií zemí Visegradu po roce 1989.
Téma / Redakce
V návaznosti na téma lednového čísla Cinepuru proběhne v pražském Studiu Béla panelová diskuse věnovaná transformaci kinematografií zemí Visegradu po roce 1989. Za účasti odborníků z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska se bude debatovat zejména o problematice financování, legislativy a produkce.
Událost týdne / Redakce
Měsíc duben bude v Uměleckém centru Konvikt olomoucké Univerzity Palackého patřit výstavě nazvané "Hugo Haas v USA 40–62". Kromě sbírky vzácných archivních materiálů přehlídka nabídne také doprovodný program v podobě přednášek a projekcí.
Kritika / Jiří Flígl
O Quentinu Tarantinovi se v souvislosti s jeho tvorbou v novém tisíciletí vžilo tvrzení, že točí filmy, jaké by chtěli sledovat hrdinové jeho raných snímků Gauneři a Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Přesnější však bude říci, že prostě točí takové filmy, jaké by v prvé řadě chtěl vidět on sám. Tarantino má fanatickou zálibu v nemainstreamových a obskurních oblastech popkultury, které povětšinou spadají do sféry braku a pocházejí ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Když s nimi ale diváci toužící kráčet v šlépějích mistrových obsesí přijdou do styku, často zjistí, že jím rozmáchle vyzdvihované...
Kritika / Vít Schmarc
Dánský filmař Thomas Vinterberg se po letech ne úplně vydařených experimentů předloni vrátil k žánru rodinného dramatu se snímkem Submarino, který naznačil, že spoluzakladatel hnutí Dogma 95 nikterak neztratil schopnost vyprávět silné příběhy o stinných stránkách života. Příběh vychovatele Lucase, kterého sedmiletá svěřenkyně v záchvatu jakési rané ženské ješitnosti obviní ze sexuálního zneužití, je modelovým příběhem o nespravedlivé exkomunikaci nevinného. Bez důkazů, bez výslechu, jen s pevným přesvědčením o dětské pravdomluvnosti je osaměle žijící pedagog postaven do role zvrhlíka, od nějž se znechuceně...
Novinka / Redakce
Mira Fornayová byla na 18. MFF ve Vilniusu oceněna za režii svého snímku Můj pes Killer. Slovenská režisérka, která vystudovala pražskou FAMU, tím navázala na únorový úspěch z MFF v Rotterdamu, kde její sociální drama vyhrálo jednu ze tří hlavních cen. Podle mluvčí projektu Heleny Hejčové litevská porota na filmu vyzdvihla "silný příběh, syrový styl s bohatým filmovým jazykem a přesvědčivým herectvím."Do soutěžní sekce pojmenované Nová Evropa - Nová jména bylo letos zařazeno dvanáct debutových a druhých snímků ze střední a východní Evropy. Nejlepším filmem se stalo polské drama Loving režiséra Slawomira Fabického.Můj...